Jen na nás záleží
Trochu kontroverzní název článku, když přihlédneme k tomu, že je zařazen v kategorii vztahy. Ve vztazích přeci nezáleží jen na nás, na vztah musí být dva, tři, deset, ale rozhodně ne jeden. Ale ono přeci jen záleží pouze na nás, protože jakákoli změna musí vycházet nejprve od nás. Často slýchávám, aby se ten druhý změnil, aby se k nám nechoval takto, aby přestal nebo naopak začal něco dělat, aby, aby, aby.......JENŽE, takhle to prostě nefunguje. Jestli jsem vás teď naštvala nebo zklamala, klidně jděte na nějakou jinou stránku, kde Vás někdo polituje, jak to máte těžké, jak je ten Váš Bořivoj "děsnej chlap", jak Vám rodiče kecají do života, jak je ten šéf či kolega příšerný. Nebo....... si přečtěte celý článek a zkuste se podívat na vztahy jinak.
Dnes bych se chtěla zaměřit na tu úplně nejdůležitější osobu na celém celičkém světě. Však to znáte: "Když se kouknu na sebe, tak se musím pochválit. Nevypadám věru zle. Zkratka chlapec, jak má být." Kdo by někdy neviděl tu skvělou kultovní pohádku, jak šel ten Ivánek do světa hledat nevěstu. A co tahle? " Zavaž mi střevíček." Nebo tahle? "Jen já, jen já, o mě tu kráčí. Jen já, jen já, jsem princezna tvá. Ta která udělá hačí. A k vladaření jí stačí, když se načančá. Když se načančá. Když se načančá". Ale takhle vážně NE, tak jsem to rozhodně nemyslela. Z těchto pohádek si příklad neberte, nebo ano? Negativní příklad je také dobrý příklad. Alespoň víme, jak to nemáme dělat. A teď. Jak to tedy dělat máme.
Ano, na každé z nás záleží, jen my samy určujeme svůj osud, svůj životní směr, svoji každodenní cestu za štěstím. Jen od nás musí vycházet veškerá změna. Velmi ráda opakuji citát, který by si každý měl vytesat do kamene a chodit kolem něho každý den několikrát. Pokud budeme dělat stejné věci stejným způsobem, těžko můžeme čekat jiný výsledek. Pokud se budeme ve vztazích chovat, myslet a cítit stále stejně, budeme i stále stejně jednat a tudíž nemůžeme čekat, že se druzí budou automaticky měnit. Ano, měnit se mohou, ale opět a znovu, vše záleží jen na nich, na změně musí začít pracovat oni sami. A pokud my chceme, aby se někdo druhý změnil, pak musíme nejprve změnit minimálně nějaký detail my samy. Už to chápete? Je to jasné jako facka. Přesto to někteří nedokážou pochopit, i kdybych to do nich hustila od rána do večera. Nebo respektive nechtějí to pochopit, protože ono je snadnější vinit ostatní že, ono je jednodušší nadávat na osud, smůlu nebo nevím co. Ono je snadnější být v tolik omílané pozici oběti. Ale dokud nepřejdete do role tvůrce, nic se nezmění.
Takže znovu, Vy a jen Vy jste ta nejdůležitější osoba ve Vašem životě, protože když sama nebudete šťastná, tak s Vámi nebudou šťastní ani ostatní. Nejprve musí zajistit svoje potřeby, abyste měla energii a chuť věnovat se ostatním. Velmi ráda udávám příklad s letadlem. Když Vás v letadle vyzvou, abyste si nasadili kyslíkovou masku, komu jí nasadíte první - sobě nebo dítěti? Rozhodně sobě, protože když ji nasadíte dítěti a omdlíte, už mu nebudete nic platná. To samé platí při autonehodě. Zachráníte nejprve sebe a potom ostatní. S připoutaným pásem toho totiž moc nezmůžete. A úplně stejné je to ve všech oblastech života. K čemu bude rodině vyčerpaná a udřená matka, která vyčerpáním padne do postele? Paradoxně jsou nejčastěji opouštěny ženy, které dělají pro muže a rodinu vše a na sebe už nemají vůbec žádný čas. Vše dostupné je samozřejmé, vše nedostupné je vzácné. Kdy Vám v životě naposledy poděkoval za to, co pro něj děláte? Kdy Vám naposledy někdo řekl, že si Vás váží? Kdy naposledy Vám někdo řekl, že je rád, že Vás má?
A co je tedy důležité?
A co když to ostatní nepochopí? Co když mě za to odsoudí? Co když mě opustí? Budu krutě upřímná. Ano i to se může stát a stává se to bohužel celkem běžně. JENŽE!!!!!! Ano bude to bolet, určitě to bude bolet, hodně to bude bolet. Ale ve výsledku není třeba litovat, že nás opustil někdo, kdo si nás neváží. Prozradím Vám ale jedno tajemství. Jak si Vás někdo může vážit, když si nevážíte sami sebe? Kdybyste si sebe vážila, dávala byste se na první místo.
Takže první rada zní: Musíte si vážit sama sebe, aby si Vás mohli vážit i ostatní.
Druhým nejčastějším důvodem, proč se lidé neumí dávat na první místo, je nedostatek lásky. Teď nemám na mysli jen sebelásku, ale i lásku k druhým. Na téma sebelásky napíši samostatný článek, protože je tolik rozsáhle a zároveň důležité Lidé se často diví, proč jim nevychází vztahy, proč jsou opouštěni nebo si jich partner dostatečně neváží. Tím hlavním důvodem je uzavřené srdce ze strachu z odpuštění. Když se zamilujete, vše je krásné a růžové, protože na chvíli otevřete dokořán své srdce a necháte lásku proudit oběma směry. Zapůsobí chemie a na několik měsíců, maximálně rok až 2 roky jsme ve fázi zamilovanosti, kdy naše srdce na čas zatlačí rozum do pozadí. Po nějaké době začnou ale znovu vyplouvat na povrch naše nezpracovaná traumata a strachy, a my zase naše srdce zavřeme, aby ho nikdo nemohl zranit. Pokud se Vám povede nechat srdce otevřené a s partnerem Vás pojí společné hodnoty, úcta a podobné představy o životě, pravděpodobně se zamilovanost přemění v něco hlubšího, v LÁSKU. Ale pozor na lpění, očekávání, že partner nás udělá šťastnými, na majetnictví, žárlivost a další faktory zabíjející vztah. O tom zase jindy.
Druhá rada zní: Mějte rádi sami sebe a otevřete své srdce.
Nyní jeden velmi důležitý bod, který je zatraceně těžké odstranit. Vyrůstali jsme v době, kdy ženy se staraly o domácnost a muži vydělávali peníze. Kdy nás učili, že nemůžeme mít všechno a že spoustu věcí musíme skousnout. Kdy nám říkali, že hodné holčičky půjdou do nebe. Kdy nás učili, že říkat pravdu se nevyplácí, obzvlášť ty z nás, které ještě vyrůstaly v době komunismu. A tak jsme se naučili s každým souhlasit, každému udělat radost, nikomu nic neodmítnout. A když jste se náhodou pokusili vzepřít, tak vám říkali, že jste sobec. Copak je sobecké odmítnou kolegyni pomoc v práci, když jste na odchodu a musíte vyzvednout dítko ze školy? Copak je sobecké, že odmítnete jít s kamarádkou na víno, když jste strašně unavené z práce? Copak je sobecké, že chcete od partnera pomoc s domácností nebo pohlídat dítě? Ne nic z toho sobecké není. Neříkám, že nemáte lidem pomáhat a vycházet s nimi, ale nemusíte se vším souhlasit ani dělat nic, co se Vám právě nechce nebo je proti Vašemu přesvědčení? A hlavně nezapomeňte, ty lidi si na to zvyknou a budou žádat naopak ještě víc. A ruku na srdce, nemáte toho někdy už opravdu dost? Naučte se říkat NE.
Třetí radu jsem si vypůjčila, ale moc se mi líbí. Mějte zdravou míru "jdi do háje".
Stejně jako v podnikání a obchodu, tak i v osobním životě je potřeba jednat s lidmi z pozice vítěz-vítěz. Dříve nás učili, že jeden se musí podřídit nebo že musíme dělat kompromisy. Jenže ani jedno nevede ke spokojenosti obou partnerů. Nemá smysl ustupovat nebo se potkávat na půlce cesty, protože ve výsledku nebude zcela spokojený ani jeden. Kompromis je ústupek, byť z obou stran a s dobrým úmyslem. Nehledejte kompromisy, ale vytvářejte DOHODY, které jsou založené na tom, co máte společného místo toho, co nás odlišuje? . Představte si, že chcete velkého psa a partner kočku. S logikou sejdeme se na půl cesty si pořídíte jorkšírského teriéra, psa o velikosti kočky. A nebudete spokojení ani jeden. Když se ale dohodnete, koupíte si psa i kočku a budete spokojeni oba.
Čtvrtá rada zní: Nedělejte kompromisy, dělejte oboustranně výhodné dohody.
Když se některých klientek zeptám, kdy naposledy udělali něco jen pro sebe, odpoví mí, že na to nemají čas. Jenže to je to nejcennější, co máme. Sami si řídíme svůj život a vždy si můžeme na sebe udělat čas. Kdo nám říká, že náš dům musí být jako ze škatulky. Kdo nám diktuje, že partner a děti musí být vždy teplé jídlo? Kdo rozhoduje, že jsme na všechny domácí povinnosti sami? Ano, když už se tak ptám, sami jsme tvůrci svého života. Když mám pro syna hlídání, neběžím hned dohnat všechny povinnosti, ale klidně si sednu s nohama nahoru a čtu nějakou zajímavou knihu nebo se naložím do vany a válím se v ní tak dlouho, dokud nemám varhánky. Pochopila jsem, že jsem se nenarodila proto, aby dělala ostatní šťastné a sama se hroutila pod návalem povinností. Vše je jen otázka našich priorit. No ano, má to i stinné stránky, když Vás přepadne nenadálá návštěva a vy stále ještě překračujete všude poházené dětské hračky a v kuchyni se kupí hromada nádobí. Není to zrovna příjemný pocit, uznávám. Možná mě návštěva pomluví, ale je mi to fuk, když se válím v horké vaně a je mi prostě krásně. Možná partner nemá teplou večeři, ale vím, že mi to odpustí, když vylezu z vany celá rozzářená a..........to už je jiný příběh.
Pátá rada zní: Najděte si na sebe čas, i kdyby Vám dům padal na hlavu.
Seznam by byl dlouhý, ale kdo má všech pět pohromadě, pak už ví, proč je důležité dávat sebe na první místo. Auto bez benzínu také nepojede a k čemu Vám pak bude, že je krásně naleštěné a sousedi Vám ho závidí. Stejně tak můžete mít dokonalou rodinu, dokonalou práci, dokonalou domácnost, dokonalé děti, které Vám budou všichni závidět. Ale když se budete cítit vyčerpaní a nešťastní, pak Vám nic z toho nebude platné. Takže na závěr malé shrnutí. Dávejte sebe na první místo, budete se cítit spokojení, budete mít více energie, nebudete na problémy a povinnosti sami, budete se cítit šťastné, budete dělat věci, které máte rádi a které Vás nabíjí a budete zářit. Na ženě je nejkrásnější její úsměv. Dávejte sebe na první místo a nalézejte co nejvíce příležitostí k úsměvu. Budete šťastnější a přitažlivější. A především budete vědět, že Vás lidé mají rádi pro to, jaké jste, a ne jaké by Vás chtěli mít.